Ski Vysočina

poznávací výlet Norsko

Rubrika Poznávací výlety - aktuální nabídky,   Vydáno 02. 11. 2010,   Přečteno 9835x



INTERNETOVÉ ČLÁNKY VSTAHUJÍCÍ SE K NORSKU

OSLO

Bylo založeno Haraldem III kolem roku 1048. Většinu města poničil požár v roce 1624. Jeho rekonstrukci provedl dánsko-norský král Christian IV, podle kterého se poté Oslo přejmenovalo na Christianii. Své původní jméno zísakalo Oslo až v roce 1925. Dnes je centrem mnoha ekonomických aktivit, vzdělání a kultury. Jeho název znamená "louka bohů." Ve městě najdeme nepřeberné množství galerií a muzeí všeho druhu. A střed města přehlédneme - od Královského paláce přes hlavní třídu k protilehlé budově Parlamentu se dá pěšky přejít za několik málo minut. Královský palác není z venku nijak honosný, zato park za ním má všech pět P. Střežení provádí parádní stráž s liberálním přístupem k turistům. Foto povoleno, s dámou obvzláště. Když necháte budovu za svými zády, otevře se vám krásný pohled na hlavní třídu Karls Johans Gate. 13:30 střídání královské gardy. Pevnost Akershus vévodí panoramatu nad přístavem od 13.století, kdy vznikla na tomto místě pevnost. Na hradbách je umístěna „šňůra" historických děl a přístav odsud máte jako na dlani. Vigelandův park. Tolik lidských bytostí ve všech možných polohách, zkamenělých představ norského sochaře Vigelanda, nemá možná ve světě obdoby. Celkem je zde 212 soch z různých materiálů a na sedmnáctimetrovém Monolitu 121 vzájemně propletených postav, které bojují o světlo. Zajímavá je rovněž kašna nebo Kolo života. Pokud svítí slunce, můžete si na minutu seřídit hodinky podle přesných slunečních hodin. Určitě si vzpomenete i na slavného norského cestovatele a dobrodruha Thora Heyerdahla, který v minulém století udivoval svět svými odvážnými plavbami. O tom je muzeum Kon-Tiki. Najdete je na poloostrově Bygdøy, jako ostatně i Muzeum norského námořnictva, Muzeum vikingských lodí, Norské lidové muzeum a Muzeum Framu. Z přístavu se tam přeplavíte přívozem za pár korun. Muzeum vikingských lodí. V historii severských zemí zabírá období Vikingů jednu z nejvýznamnějších rolí a proto se není čemu divit, že toto muzeum dává nahlédnot do života této doby. Najdete zde tři vikingské lodi, Oseberk, Gokstad a Tune, spoustu různých předmětů z té doby, sáně a vozy nevyjímaje. V neposlední řadě nesmíme zapomenout na skokanskou věž Holmenkollen. Na vrchol můstku se dostanete přes Lyžařské muzeum částečně výtahem a zbytek musíte absolvovat po svých vyšlapáním po 114 schodech. Kousek odtud se nachází ještě vyhlídková věž Tryvannstårnet, odkud je krásný panoramatický pohled nejen na Oslo, ale i na široké okolí a za příznivých podmínek dohlednost až 200 km.

BERGEN

Pro druhé největší norské město je typické díky své poloze u moře a mezi horami deštivé počasí, kdy je za rok naměřeno průměrně 213 deštivých dní, což je jedna z nejvyšších hodnot v Evropě. Je dokonce nazýván městem deště. V lednu 2007 byl zaznamenán nový městský rekord v počtu po sobě následujících deštivých dnů, kterých bylo naměřeno 84. Samotnému centru vévodí tzv. Bryggen, přístaviště hanzovních domů a obydlí z počátku 18.století. Ty původní, co tam stály, pocházely z doby Hanseatických obchodníků, ale bohužel shořely a místo nich byly v roce 1702 postaveny tyto, až na pár detailů úplně stejné repliky. Celý komplex je postavený ze dřeva, proto tolik náchylností na požáry. Poslední v roce 1952.

Můžete vkročit do vnitřních uliček a v některých částech vystoupit do prvního poschodí a blíže tak prozkoumat tento ojedinělý komplex, který byl v roce 1979 vyhlášen kulturní památkou UNESCO. Kousek cesty podél pobřeží od Bryggenu se nachází pevnost Bergenhus, postavená již v polovině 13. století. V přístavu najdete často navštěvovaný Fisketorget, rybí trh s širokým výběrem různých mořských ryb a plodů, vše samozřejmě naprosto čerstvé a svěží. Nad městem se vypíná kopec jménem Fløyen ( 320 m.n.m.). V jeho stráni stojí všelijak barevné, různě velké a architektonicky odlišné domy, jež vytváří velice hezkou podívanou. Na vrch tohoto kopce buď můžete sami vyšlapat ulicemi zmíněných domů (asi 3 km) nebo se nechat vyvézt lanovou dráhou přímo z centra města. Na vrcholu se Vám naskytne překrásný výhled na město a jeho okolí v podobě hor, moře a lesů.

TRONDHEIM

Drtivou většinu návštěvníků láká do Trondheimu majestátná katedrála Nidaros, největší gotický chrám ve Skandinávii. Tato úchvatná středověká stavba vévodí celému městu i přesto, že se nachází v nejníže položené části města na okraji centra v sousedství řeky Nidelvy. Na katedrálu přímo navazují další historické stavby. Arcibiskupský palác (Erkebispegården) je rozsáhlým souborem budov dnes sloužících jako muzeum. Jen pár desítek metrů od nidaroského chrámu si turisté rádi zblízka prohlídnou jednu z největších místních zajímavostí – výtah pro cyklisty nacházející se ve čtvrti Bakklandet na druhém břehu řeky. Stačí přejít starý městský most Gamle bybrua, na němž se s největší pravděpodobností budete vyhýbat ostatním, které zaujme pohled na letité a barvami zářící přístavní sklady natolik, že budou hledat nejlepší úhel pro svůj snímek. Jakmile se pokocháte mostem i atmosférou, můžete pokračovat ke slíbenému výtahu. Čtvrť Bakklandet je místem, které si stále uchovává ducha starého Trondheimu. Nevysoké řadové domky, samozřejmě dřevěné, často s kavárnou či restaurací, přímo vybízejí k posezení u šálku kávy. Pevnost Kristiansten Festning byla vystavěna v letech 1681-85 po jednom z požárů. Protože se obyvatelé chtěli chránit před pohromami všeho druhu, nájezdy nepřátel nevyjímaje, vyrostla na kopci nad městem tato sněhobílá budova působící trochu zamračeně. Svou úlohu splnila v roce 1718, kdy město obléhala švédská vojska.

STAVANGER

Stavanger je čtvrté největší norské město. Leží  na jihozápadě země na pobřeží Severního moře a je  správním městem kraje Rogaland. Město má mírné oceanické podnebí, léta jsou příjemná, Stavanger a jeho okolí má nejdelší vegetační období v Norsku (kolem 220 dní). Ve Stavangeru se setkává staré s novým. Významný vliv na život má blízkost základny NATO, stejně jako zájem zahraničních společností o ropu, jejíž zpracováním je město celosvětově známé. Nejstarší norská katedrála Stavanger domkirke, stojí přímo ve středu města. Gamle Stavanger (Starý Stavanger) je část středu města, je to soubor dřevěné architektury osmnáctého a devatenáctého století. Za krátkou návštěvu určitě ještě stojí monument Sverd i Fjell, tři vikingské meče připomínající nejslavnější vikingskou bitvu u Hafrsfjordu.

NP HARDANGERVIDDA - TROLLTUNGA 

Je největším a pro mnohé také nejkrásnějším parkem. Nachází se západně od hlavního města Osla, na území krajů Buskerud, Telemark a Hordaland. Rozloha 3422 km2 dává tušit, že turisté a návštěvníci parku si na prozkoumání celého parku musí vymezit značný časový úsek, rozhodně se nejedná o území, které byste prošli za dva tři dny. Park je nejjižněji položeným národním parkem v Norsku, typickými rysy jsou ledovcová údolí, zvlněná krajina s nadmořskou výškou přes 1000 m.n.m. Byl založen v roce 1981, krajina je po velkou část roku zavalena sněhem, který v letních měsících taje, čímž se zvyšuje síla a mohutnost vodopádů a také se objevují všudypřítomná jezírka. Park je domovem pro největší stáda sobů v Evropě, vyskytují se zde mnozí další vzácní živočichové, oblast je bohatá i na typickou severskou floru. Za všechny skvosty Hardangerviddy lze jmenovat například velký vodopád Vøringsfossen, který je 182m vysoký. Pokud se do parku vydáte z východní části, z Oddy, pak si jistě nenechte ujít vyhlídku nazvanou Trolltunga, která je od Oddy vzdálena pouhých několik kilometrů. Z bližšího Tyssedalu se vypravíte cca 3 km k lanovce Trallebanen, která však jezdí jen velmi nepravidelně. Z horního konce lanovky pak vede značená trasa, která Vás po několika dalších kilometrech, prakticky za neustálého stoupání, dovede až k vyhlídce. Jedná se o kus skály, který se tyčí nad propastí, na jejímž dně je velké jezero. Pohled z Trolltungy je naprosto výjimečný.

NP RONDANE 

je nejstarší norský národní park rozkládající se na pomezí krajů Oppland a Hedmark. Založen byl v roce 1962. Park pokrývá oblast horského masivu Rondane s jeho deseti vrcholy přesahujícími výšku 2000 metrů. Nejvyšší horou je Rondeslottet (2178 m n.m.). V roce 2003 byl park rozšířen na současnou rozlohu 963 km2. Park je významnou oblastí výskytu soba polárního. Klima je mírné ale relativně suché. Nejnižší oblasti jsou pokryty břízovými porosty, s rostoucí výškou vegetace ubývá. Nad hranicí 1500m n.m. lze nalézt již jen nejodolnější lišejníky. V nejhlubším údolí parku se rozkládá jezero Rondvatnet, které od sebe odděluje části Storronden-Rondeslottet a Smiubelgen. Kvůli nízké vlhkosti klimatu neexistují v Rondane žádné trvalé ledovce. V některých údolích se však drží sníh i přes léto. V mnohých částech parku se nacházejí drobná ledovcová jezírka a morény, které jsou pozůstatky doby ledové. Horská krajina Rondane inspirovala mnoho norských spisovatelů a dramatiků. Nejznámějším dílem je hra Peer Gynt z roku 1867 od Henrika Ibsena, jejíž část se odehrává právě na území dnešního národního parku.

NP RAGO 

se pyšní nádhernou, členitou krajinou a je známý hlavně kaskádovitými řekami a horami se strmými úbočími. Na bezlesých vřesovištích jen tu a tam soupeří s krajinou shluk borovic a občasné skalní tabule poseté balvany. Rozmanitost rostlinstva není příliš velká, ale najdeme tu několik vzácných horských druhů. Z živočišných zástupců je tu pak hojně zastoupen rosomák. Spolu s ostatními chráněnými územími - švédskými parky Padjelanda, Sarek a Stora Sjøfallet, tvoří Rago největší chráněnou oblast v Evropě, mající rozlohu 5700 km2. Park sám má rozlohu 171 km2 a byl založen v roce 1971. Krajina je plná kontrastů a může nabídnout lesy nebo hladké skalní stěny, ale i rozeklané útesy, prudké a hlučné vodopády, ledovce a sněhová pole. Když ustoupil led na konci poslední doby ledové, zůstaly tu po něm četné velké i malé roztroušené žulové bloky, které nyní tvoří významný prvek krajiny. Narozdíl od sousedících švédských parků má Rago podnebí typické pro norské pobřeží. Mnoho srážek přes celý rok, chladná léta a mírné zimy. Jižní části parku dominují hory Lappfjell a Flatkjølen. Společně formují hřeben pokrytý ledovcem, který se táhne směrem ke švédským hranicím. Severně od hory Lappfjell leží jezero Litle Værivatnet, z něhož doslova vyrůstají jeho strmé břehy do výšky. Na jeho západní straně se řeka dere skálou ven z jezera a vytváří tak více než 100 metrů vysoký vodopád, kterým začíná řeka Storskogelva.

NP SALTFJELLET - SVARTISEN 

je druhý největší národní park v Norsku. Vyhlášen byl v roce 1989 a rozkládá se na ploše 2 587km2. Leží přímo na polárním kruhu západně od údolí Lonsdalen a Saltdalen. Zahrnuje druhý největší skandinávský ledovcový štít Svartisen a velkou část horské skupiny Saltfjellet. Jedná se o jeden z největších národních parků a pravděpodobně i nejrozmanitějších, co se charakteru krajiny týká. Najdete tu jak formace alpských vrcholů s ledovcovými splazy, tak liduprázdné náhorní plošiny a zalesněná údolí. Nejvyšším vrcholem je Ølfjellet (1751m n.m.). Ze zástupců fauny tu najdeme například soba, rosomáka nebo rysa. Teploty se v létě pohybují od -5°C (v noci) do +20°C a působí zde již zakřivení Země, takže slunce takřka nezapadá a celý den je světlo. První dva týdny v červenci je vidět bizarní úkaz, tzv. půlnoční slunce. V zimě zde naopak působí polární noc a světlo zde působí jen několik málo hodin denně s teplotami hluboko pod bodem mrazu. Nejzajímavějším úkazem je s určitostí odlamující se obrovský ledovcový splaz, který se táhne až k okraji jezera Austerdalsvattnetse. Ke splazu ledovce se dostanete kombinací pravidelné lodní dopravy a hodinové lehčí pěší túry.

KJERAGBOLTEN 

Kjerag je norská hora rozkládající se při východním konci Lysefjordu v katastru obce Forsand v kraji Rogaland. Její nejvyšší bod se nachází v nadmořské výšce 1110m, nejvíce ale návštěvníky přitahuje její severní výběžek. Ten se nachází sice jen ve výšce 984 m, ale je proslaven po celém světem balvanem Kjeragbolten o objemu přibližně 5 m³, který uvíznul mezi dvěma skalami. Při dostatku odvahy lze na balvan seskočit a nechat se vyfotit s Lysefjordem v hluboce téměř 1000 metrů pod vámi. Kromě spíše menšího než velkého množství turistů je také cílem lidí provozujících BASE jumping. Několik z nich zde již nalezlo svoji smrt. Na vrchol se dá nejlépe dostat po značené cestě z turistického centra Øygardstølen. Cesta trvá přibližně 3 hodiny oběma směry. Výstup se klasifikuje jako obtížný, některé skalní partie mohou být za deště kluzké.

SOUOSTROVÍ LOFOTY 

se rozkládá při severozápadním pobřeží Norska 200km za severním polárním kruhem. Tvoří je 7 hlavních a mnoho dalších drobných ostrovů. Od pevniny jsou Lofoty odděleny Vestfjordem, zatímco západní břehy omývá Norské moře. Severně a východně od Lofot se nachází další souostroví, Vesterály, které je od Lofot odděleno úžinou Raftsund, jejíž součástí je rovněž turisty oblíbený Trollfjord. Lofoty mají plochu 1227 km2, žije na něm přibližně 24 tisíc obyvatel a hlavním městem je Svolvær. Nejvýznamnější ostrovy jsou propojeny tunely a silničními mosty. Díky působení Golfského proudu je klima na Lofotech vzhledem k jejich poloze za severním polárním kruhem relativně mírné. Jižní část Lofot je nejsevernějším místem na Zemi, kde průměrná teplota nikdy neklesá pod nulu a tvoří tak významnou klimatickou anomálii. Lofotské souostroví patří mezi nejstarší hory na světě, vznikaly před mnoha milióny let a jsou vulkanického původu. Základ tvoří syenit, žula, magnetit a rula. Typický hornatý vzhled vtiskl Lofotům ledovec. Dnes se někdy mluví o Lofotské zdi. Podle legendy je vytvořil bůh Thor, aby z nich měl dohled na všechny rybáře. Mnoho lofotských vrcholů má svojí vlastní historii - např. Vagakallen je hora okouzlujícího obra. Ostrovy byly osídleny asi pře 6 000 lety. Dobu kamennou obyvatelé přežili lovem na moři i na souši. Na ostrovech tehdy rostly hojně borovice a břízy. Běžnými zvířaty byli jeleni, medvědi, sobi, rysové a bobři, v moři pak ryby, tuleni a velryby. Zemědělství bylo rozvinuté velice brzy. Obilí se pěstovalo na Lofotech již před 4 tis lety. Ve vikingské době zde byla sídla různých náčelníků. Na ostrově Vestvagey byla objevena největší vikingská hodovní síň ve Skandinávii. Rozměry jsou 8,5 m šířka, 83 m délka. V současnosti je síň součástí vikingského muzea Lofot v Borgu, které bylo otevřeno v r. 1995. Nejzápadnější obydlenou částí souostroví je vesnice Å o přibližně stovce obyvatel. Název vesnice znamená přibližně "malý horský potok." Vesnice je se zbytkem Lofot a pevninským Norskem propojena silnicí krále Olafa (Kong Olafvs veg) otevřenou v roce 1992. Velkou část vesnice Å zabírá rybářský skanzen, jehož areál tvoří třiadvacet až stopadesát let starých budov.

GEIRANGERFJORD 

je ledovcový fjord v kraji Møre og Romsdal. Je 16km dlouhý, místy dosahuje hloubky až 360 metrů  a tvoří jednu z větví velkého Storfjordu. Plavba nejznámějším norským fjordem, o němž se často říká, že je nejkrásnější na světě a který byl v roce 2005 společně s Nærøyfjordem (větev Sognefjordu) zapsán na seznam světového dědictví UNESCO, patří k nejoblíbenějším a nejvyhledávanějším atrakcím Norska. Hlavním lákadlem plavby je sedmero úzkých vodopádů vedle sebe souhrnně nazývaných Sedm sester (Sju Sostre/Syv Sostre). K vodopádu, jenž je pozoruhodnou hříčkou přírody, ale samozřejmě pouze v případě, že dostatečně pršelo a není sucho, se váže zajímavá pověst. Vypráví příběh sedmi sester zamilovaných do Nápadníka neboli Ženicha (Friaren), což je vodopád naproti. Nápadník se prý už desítky let dívá na sestry a neví, kterou si vybrat za ženu. Dalším proslaveným vodopádem fjordu je Nevěstin závoj (Brudesloret) a nechybí tady ani skála nazývaná Zlý mnich. Zajímavostí jsou nenápadná dřevěná obydlí na prudkých svazích hor, která jsou údajně dodnes obývána. Jejich obyvatelé se živí chovem ovcí a jiných domácích zvířat. Bohužel počet těchto dobrodruhů rapidně klesá. Dechberoucí pohled na Geirangerfjord pak nabízí i vyhlídka Dalsnibba.

TROLLSTIGEN - TROLÍ STEZKA 

za prozaickým označením komunikace č.63 se ukrývá legendární Trolí stezka –Trollstigen, která je pravděpodobně tou nejznámější serpentinovou cestou v Norsku. Bývalá obchodní stezka, nyní součást Zlaté cesty severu. Cesta byla otevřena 1936 králem Haakonem VII. Ale tato cesta není jen cestou do propasti, nabízí nám i dech beroucí výhledy na fjord Åndalsnesfjorden, údolí Isterdalen i hory nazývané „Biskup“, „Král“ a „Královna“. Všechny tyto ostré a krásné vrcholy stoupají od fjordu až do téměř dvou tisícových výšek. A kdo by chtěl projet cestou Trollstigen a nezastavit se přitom pod legendární stěnou Trollů- Trollveggen, přišel by o jednu z nejvíce fascinujících podívaných v Norsku. Ze dna údolí Romsdalen vyrůstá k obloze ponurá a obrovitá severní stěna Trollveggen, končící zubatým vrcholkem v nadmořské výšce 1797 metrů. Z celkových šestnácti set metrů vysoké zdi z tmavé žuly je více než tisíc metrů převislých. Sluneční paprsky osvítí tuto odstrašující stěnu jenom na pár chvilek při východu nebo západu slunce, a to pouze v plném létě. Stěna byla dlouho považována za nelezitelnou nejen pro svojí převislost a výšku, ale i kvůli neustálým a rychlým zvratům počasí. První výstup byl podniknut až v roce 1964 a dodnes zůstává výzvou jen pro ty nejlepší horolezce. Samotná cesta Trollstigen začíná nějakých šest kilometrů blíže k přístavnímu městečku Andalsnes hned za mostem přes řeku Rauma. Asfaltová silnice zpočátku stoupe jenom mírně. Domky okolo cesty zdobí dřevěné sochy zvířat nebo Trollů. Tyto vyřezávané postavy mají být jakousi ochranou před horskými bytostmi, kteří v hojném počtu obývají okolní pusté hory. Když je nebezpečí výskytu Trollů největší, upozorní nás na to speciální dopravní značka. Trolí stezku protíná i veliký vodopád Stigfossen. Silnice je otevřena pouze sezónně, cca 15.5. - 31.8., dle stavu sněhu i stavu silnice, která je silnou erozí každý rok poničena padajícím kamením.

POLÁRNÍ KRUH 

Severní polární kruh je myšlená kružnice, která protíná všechna nejjižnější místa na severní polokouli, z nichž lze vidět po 24 hodin Slunce za letního slunovratu - tedy, kde Slunce za letního slunovratu nezapadne za obzor, a na nichž Slunce za zimního slunovratu nevyjde nad obzor. Jeho pozice je určena sklonem zemské osy, jenž je ovlivňován působením Slunce, Měsíce a ostatních planet Sluneční soustavy. V průběhu 40 000 let se pozice severního polárního kruhu pohybuje na sever a na jih v pásu dlouhém 180km, v průběhu 18,6 roku se také pohybuje v pásu širokém 570m. Severní polární kruh dosáhne své nejsevernější polohy v roce 12 000, vrátí se zpět v roce 22 000, své nejsevernější polohy dosáhne v roce 32 000 atd. Nynější geografická poloha severního polárního kruhu je přibližně 66° a 33' severní šířky. Polární výzkumníci taktéž definují oblast za polárním kruhem jako oblasti bez vzpřímeného stromového porostu nebo oblasti, kde průměrná denní teplota nejteplejšího měsíce nepřesahuje 10° Celsia. Překročení polárního kruhu silnicí E6 signalizuje budova s turistickými informacemi, prodejnou suvenýrů a toaletami. Nejde ani tak o žádnou extra zajímavou atrakci, spíše jen o pocit, že jste v místě, kde překračujete Polární kruh. Můžete si koupit i certifikát a vyfotit se. Každopádně k návštěvě Norska tato atrakce určitě patří a je škoda si ji nechat ujít.

PREIKESTOLEN - KAZATELNA 

Preikestolen, volným překladem Kazatelna, je obrovský kvádrovitý skalní blok o rozměru 25x25 metrů vysunutý ze svislé skalní stěny a tyčící se 604 metrů nad modrou hladinou Lysefjordu v kraji Rogaland. Plochá vyhlídková plošina poskytuje kruhový rozhled do dálky. Je jednou z nejvýznamnějších a nejnavštěvovanějších přírodních lokalit v Norsku, mnohými odborníky je považován za jeden z velkých přírodních divů celé Evropy. Ročně sem přijede zhruba 120.000 lidí, kteří mohou zažít ohromující pocit závratě z otevřeného prostoru na okraji skály, která se původně nazývala ,,Hyvlatonna" (zub hoblíku). Dnešní název Preikestolen má původ pravděpodobně ve tvaru skalního útvaru, ale není ani vyloučeno, že dříve zde byly vykonávány obětní obřady.

LEDOVEC JOSTEDALSBREEN   

je největší ledovec pevninské Evropy. Leží v kraji Sogn og Fjordane při západním pobřeží jižního Norska. Pokrývá 487 km², do údolí vysílá 24 splazů téměř až ke fjordům, nejzznámějšími jsou Briksdalsbreen, Boyabreen a Nigardsbreen. Nejvyšší vrchol v oblasti je Lodalskåpa s výškou 2083m n.m.. V roce 1991 byl vyhlášen Národní park Jostedalsbreen , který zahrnuje území o celkové rozloze 1310 km². Oblast ledovce i okolních hor nabízí velice přízníve podmínky pro turistiku. Některé ze splazů jsou snadno dostupné téměř pro každého, jiných mohou dosáhnout pouze zdatní turisté. Briksdalsbreen je jeden z četných splazů největšího skandinávského ledovce. Je dobře dostupný, leží na západním okraji ledovce 25km jižně od městečka Olden. Východiskem je Briksdal, odkud je možné za 1hodinu dosáhnout přes krásný vodopád čela ledovce. Lze zde pozorovat typické ledovcové trhliny a ledovcovou bránu.

VODOPÁD LAKSFORSEN   

Vefsna je nejdelší norská řeka v oblasti Nordland, která měří 163km s povodím okolo 4122 km². Na řece se nacházejí lososí peřeje Laksforsen, kde byli často pozorování skákající lososi. Kaskádovitý široký vodopád padá z výšky až 16 metrů. Vodopády se nachází asi 27km jižně od města Mosjøen, hned při mezinárodní silnice E6. Krátka zastávka určitě stojí za návštěvu.

SALTSTRAUMEN - DIVOKÉ PROUDY   

asi 30km jihovýchodně od Bodø se mezi ostrovy Straumen a Straumøya táhne průliv, který je přibližně každých šest hodin při přílivu a odlivu dějištěm velkého přírodního divadla. Miliony litrů vody se tudy řítí rychlostí přes 40km/h a nárazem vodních mas o dno a břehy se vytváří dramatický vír nálevkovitého tvaru. Podle mnoha zdrojů je to největší a nejsilnější mořský proud tohoto typu na světě. Zajímavým doprovodným jevem je nahromadění velkého množství ryb. Na březích stojí rybáři a doslova vytahují z vody jednu rybu za druhou. Návštěvníci mohou využít informačního centra u východního konce mostu přes průliv. V centru, nazvaném Saltstraumen Opplevelsessenter (Saltstraumenské centrum dobrodružství), poskytují nejpřesnější informace o časech na pozorování vodních vírů. V několika nádržích najdete dokonce i ukázky typické mořské fauny a flóry.

VODOPÁD LANGFOSSEN   

Vodopád Langfossen je jedním z nejznámějších v Evropě. Jedná se o pátý největší vodopád v Norsku, jež přesahuje 600 metrů.Technicky Langfossen není vodopád, ale kaskády. Jak se voda řítí dolů udržuje kontakt se skálou za ním. Formality stranou, Langfossen je přírodní zázrak a stojí za to ho spatřit. Nachází se u Akrafjordu, nedaleko městečka Etne. Je nutno podotknout, že tento vodopád je jedním z mála, kde nebyly změněny vodní cesty. To se nedá říci o několika dalších, které jsou využívány jako zdroj energie.

 
© Copyright 2002 – 2007 SkiVysocina.cz, web site byl vytvořen v phpRS, za podpory firmy CaberNet Software Admin