Ski Vysočina

Rakousko - Taurská cyklostezka 25.-29.7.2008

Rubrika Cyklistické výlety - deníky,   Vydáno 02. 09. 2008,   Přečteno 4147x



Je polovina července letopočtu osmého a nic nebrání tomu, abychom se podívali pod pokličku další alpské cyklostezky, tentokráte jedné z nejznámějších a nejvyhlášenějších, Taurské. Osazenstvo se vcelku našlo a dalo dohromady bez problémů, jako kdyby firma Automotive Lighting vyhlásila celozávodní prázdniny, šest z osmi zúčastnených pracují právě v této perspktivní firmě. Kolektiv skvostný, ostřílené harcovníky jednostopých ořů doplnili nováčci plni očekávání nových zážitků.O cestě tam se zmiňovat více nebudu, probíhala dle plánu a trvala přesně 6,5 hodiny. Ubytování v kempu jsem naplánoval pod známým ledovcem Kitzsteinhorn, v městečku Kaprun. Výhodou této cyklostezky je skutečnost, že první tři dny lze strávit pouze na jedinném místě a pouze na poslední přenocování se skupina přesouvá do kempu ležícím dále po řece. 

První den:

Nejprve jsou všichni zúčastnění popovezeni dále po proudu řeky do 60 km vzdálené vesnice Krimml. Zde začíná zmiňovaná cykostezka, hlavní atrakcí této vesnice jsou však největší evropské vodopády. Prohlídka zabrala necelé 3 hodinky, včetně výstupu na úroveň nejvyšší kaskády, což znamenalo vystoupat po upravené cestě téměř 400 výškových metrů. Jelikož ranní ptáče dále doskáče, při cestě vzhůru jsme nepotkali téměř nikoho. Na zpáteční cestě dolů nás ale do protivky lemovaly davy funících turistů dychtících spatřit tento přírodní úkaz, především postarších Germánů. Pak už nezbývalo účastníkům nic jiného než nsednout na své bicykly a spustit se po proudu řeky Salzach zpět do základního tábora, což představuje zdolat vzdálenost 60km s výškovým převýšením 300m. Během cesty ale skupinku přepadla zcela nečekaně krátká letní přeháněčka, 2x. Dočasný azyl nachází osazenstvo v hospodě, jak jinak. V polovině etapy jsem se dozvěděl přes vysílačku menší změnu plánu, ještě před příjezdem do kempu se udělá zajížďka k jezeru Zeller u města Zell am See. Vzhledem k tomu, že se obloha pomalu zatahovala, to byl vcelku odvážný kousek. Jelikož ale držím s bandou basu, beru kolo a jedu se k jezeru taky podívat. Hm, jezero hezký, ale už prší. Ještě zkoušíme vyčkat 15 minut pod mostem, jestli se to nevybere, ale stěrka hruška. Leje jako z konve. Nezbývá než posledních 6km dorazit v deštíku. Večer mírná kalbička, nejhorší na tom je, že mixujeme více lihovin dohromady, ráno bude krutý. Od „sousedů“ z prázdného karavanu si Svobodovic rodinka nejprve půjčuje plastové židličky, posléze sušák na prádlo a před ulehnutím se uklízí do předsíňky obytného vozu i kola.                  

Druhý den:

Dle aktuální předpovědi počasí má být polojasno s občasnou přeháňkou. Ideální počasí na zdolání královské horské etapy, výšlapu na vrchol věhlasné Grossglockner Hochalpenstrasse. Aktuální stav je ale poněkud odlišný od plánovaného. Zataženo, jen píchnout a rozprší se. Nálada na bodu mrazu, hlavně u mužské populace. Z výšlapu nebude nic, riskovat to, že v půlce kopce se strhne deštík, v horším případě sněhová vánice nikdo nechce riskovat. Tak se tak sedí a plánuje se výlet pouze okolo Zellerského jezera. Milan z Henrym mezi zuby sice procedí, že by jako klidně vyjeli, ale nikdo je moc nebere vážně. Pak se ještě přidávám já, že to jako bude pěknej adrenalin, jezdit na kole ve sněhový bouři. Ještě se přidává Freedom, už stačí jen vyhecovat poslední dva chlapy. Alda vzhledem ke svému zdravotnímu stavu dává přednost rodinné vyjížďce se ženami okolo zmiňovaného jezera, alespoň je někdo pohlídá. A Vlčak ? Ten si na nečisto alespoň vyzkoušel své ANO, protože to opravdové ho bude čekat v září. Vyrážíme v 10.30 a po půl hodině šlapání se zakaboněné počasí proměňuje v krásný alpský den s modrým nebem a bílými obláčky, nelitujeme. Za 90minut po prvním zahřívacím kopečku už jsme u Ferleiten, výchozího bodu pro všechny ty, co chtějí průsmyk absolvovat autem, motem, nebo v našem případě kolem. Už tu ale není Milan, který před prvním stoupáním nasadil svoje tempo a zmizel někde v kopci. Zbytek se hned v prvním kopci rozděluje na dvě poloviny, vepředu uhání lokomotiva Freedom s vagónkem Vlčákem, zezadu to kontroluje Henry a aby v tom nebyl sám, jedu s ním. O tom, co se děje vepředu nemáme tušení, ale my jsme si 15.kilometrové stoupání s převýšením téměř 1.400metrů rozdělili na 15 dílů, ano přesně tak, umíte počítat. Co kilometr, to pauza. Narozdíl od prvních dvou, kteří jedou převod 2-1, hned na začátku stoupání řadíme 1-1 a mimo krátkých úseků na tento převod jedeme stále, což představuje závratnou rychlost 5-6km/h. A je to očistec, doporučuji každému, kdo si chce hrábnout hodně hluboko pro zbytky svých sil. Necelé dva kilometry pod vrcholem Henry hlásí, že končí. Ještě ho chvilku přemlouvám, ale odbočuje k horské chatě a mizí v útrobách. Za malou chvilku jsem na vrcholu a jak jinak se řítím přímo na terasu hospody, kde již odpočatí dobyvatelé právě vyrovávají své drinky a baštu sympatické servírce. Hned si objednávám a světe div se, nepotřebuju k tomu znát ani „Guten Tag“, vystačím si ze slovenštinou. Ještě se jedeme podívat na o několik stovek metrů dále ležící vyhlídku, když v předposlední serpentině vidíme Henryho, hecnul se a dal to taky. Vítězové jsme všichni, poražených není. Za vynaložené úsilí teď jako odměnu každý dostane téměř 20. kilometrový sjezd. Na pátém kilometru, když dojíždím kolonu aut, se mi ze zadního kola ozvalo nepříjemné tssssss. Duši si nejprve půjčuji od Henryho. Po montáži zjistím, že je píchlá, takže znovu. Druhý pokus a na řadě je tentokráte Vlčákova rezerva. Zdá se sice, že je o krapet větší, ale po skompletování je AllRight.        Zpět u mýtnice jsme ani ne za dvacet minutek. Během pauzy, kdy čekáme až Milanovy vystydnou zasmrádlé kotoučovky, obdivujeme projíždějící motorkáře. Henry hlásí, že čínský motorky jsou dobrý tak akorát, než se vyjede nádrž. V kempíku se objevujeme po 18.hodině. Zdá se nám ale, že něžná pohlaví jsou v poněkud rozverné náladě. Detektiv Vlčák vypátrává vypitou petku vína a hlídače Aldu odpočívajícího ve stanu. Den je zakončen posezením s vyprávěním právě prožitých zážitků.

Třetí den:

Tento den je na programu opět 60.kilometrová distance. Ráno, za sílících slunečních paprsků, jsou sbaleny stany a skupinka vyráží lehce po 10. hodině východním směrem dále po proudy řeky Salzach. Někde na 20. kilometru skupinka dojíždí další skupinku, dle německé vlajky usuzují na Němce. Barunka se svou libozvučnou němčinou ptá dále na cestu a odpovědí jí je jen „Do you speak English?“ Zajímavé. Ještě jeden nebo dva nepatrné kopečky a na řadě je další zajímavý přírodní úkaz stojící za shlédnutí, soutěska Lichtensteinklamm. Po zaplacení 3 eur jste přímo vcucnuti do soutěsky, kdy odhadnutá výška okolních skal atakakuje 100 metrovou hranici. Na konci cca 500 metrů dlouhé upravené vyhlídkové trasy prošpikované i vytesanými tunely ve skalách je k vidění 50. metrový vodopád, který vyvěrá prostě ze skály, úchvatná podívaná. Ještě ale před samotným vstupem jsme kolektivně poobědvali v místní gaststube. Do kempu už zbývá jen něco kolem 15.kilometrů. V Bischofshoffenu jsou k vidění skokanské můstky, které jistě znáte z novoročního závodu čtyř můstků. Blázni Vlčák a Freedom vybíhají až na samotný vrchol, do místa, kde naskakovali do stopy taková skokanská esa jako Pavel Ploc, Jirka Parma nebo v poslední době Jakub Janda, který tu mimochodem získal i první místo ve zmiňovaném závodu, ale to je již minulost. V kempu už se chladí pivka, respektive v igelitce ponořené do řeky, vyčkávám na dojezd a finiš, že prý mě už vidí…samá sranda a po mírných zmatcích se dozvídám přes vysílačku, že minuli kemp o 5 kilometrů. Do toho ještě Freedom roztrhl řetěz, ještě že jsem si vzal svoje kolo, je to jasný zítra na něm pojede mistr Svoboda, trhač řetězů. Večer ještě zcela něčekaně přijíždí do kempu lidi z Kněžic, kteří si trošku zajeli ze zpáteční cesty z Holandska. Včák líčí příběh s Grossglocknerem, trochu do ohně ještě přilévám já.

Čtvrtý den:

Ráno opět klasika, snídaně sbalení stanů, a po 10.hodině všichni společně vyráží do posledního dílu skládanky jménem Taurská cyklostezka. Návštěva ledovcových jeskyňí Eisreisenwelt byla zavrhnuta už předešlý den, nezbývá než se pokochat pohledem na překrásný skalní hrad Werfen. Po výšlapu na 576 metrů vysokou kótu Pass Lueg už do cílového města Salzburg zbývá jen 40 km, které jsou zdolány za necelé tři hodinky, včetně obědové pauzy v městě Hallein. Cyklostezka už se v těchto místech nepatrně vzdálila od masivních horských štítů, které cyklisty doprovázely v předchozích dnech, někomu tento úsek připadá fádní a zbytečný, ale rozkaz zněl jasně, přijet a vidět Salzburg.  V Mozartově městě si domlouváme sraz nedaleko centa, hnedle u řeky parku. Nakládka proběhla v pořádku za bedlivého pozorování místních houmless. Odlet směr ČR lehce po 16. hodině. 16:20 – všichni zařezávají a spokojeně pravidelně oddechují do pravidelných a monotóních zvuků dálnice, ani televize neběží. Po 22.hodině přistáváme v Hojkově, o půl hodiny později v Jihlavě.

Mikrobusová přeprava

webové stránky léto

GoPro video

Shut Board

© Copyright 2002 – 2007 SkiVysocina.cz, web site byl vytvořen v phpRS, za podpory firmy CaberNet Software Admin